V tom je prave ten hacek ... pokud ty sama budes s ditetem [ nebo dospelym ] analyzovat jeho chovani, ono se ho casem nauci analyzovat samo a nebude potrebovat podporu okolniho sveta - bude si schopne uvedomit priciny a nasledky jak jeho pocitu, tak treba i nevhodneho chovani ostatnich.
Pokud s nim kazdou "kravinu" analyzovat nebudes, vyrovna se s tim po svem...jakkoli. Nekdo spolecenksy prijatelne, nekdo ne. Podle meho nazoru je detstvi ten nejvhodnejsi vek k temhle analyzam, jednak ty spolecenske prohresky byvaji vnimany daleko mene negativne - jsou to deti a uci se, jednak je to zaklad pro cely dalsi zivot a jde tak predejit spouste problemu, ktere nastanou, pokud se tak budes chovat v pozdejsim veku - najde jen o "zalovani" - ja sama jsem treba najake problemy s komunikaci mela - a krome toho, ze me to dost emocionalne zranovalo, to ode me odrazovalo spoustu lidi,...narusuje to podstatu vztahu jako takoveho.
Podotykam, ze nejdem zadne zanedbavane dite, ze se mi nasi venovali hodne, meli jsme spolu do=bre vztahy, nebyly to zadne patologicke problemy, ale problemy, ktere ma vetsina lidi. A ted, kdyz jsem se je naucila resit velice podobnym zpusobem, jaky je popsany v clanku, bych uz nikdy nemenila...neskutecne mi to vsechny vztahy obohatilo, neni to omezujici....casem jste schopni tak jednat automaticky a nei to pro me zbytecnost. Ale samozrejme je to jen muj nazor a moje cesta.
Předchozí