Přidat názor k článku Jak jsem se nervově zhroutila

Když se mi před 11 lety narodil syn,tak jsem si taky něco podobného zažila. Začalo to v porodnici, kde před den spinkal a v noci se měnil v sirénu,budil mimina,sestry mi ho odnášely, co ho bolí, a říkaly "to si užijete, má převrácený den"..Přes den málo spal,max. na chvilku u prsu, od kterého se ještě odtrhával, usnul jedině v kočárku tak na pul.h,, s kterým se muselo jezdit nepravidelným,zvláštním trhavým pohybem, v noci vyžadoval ne krmení, ale nošení,a stejně ječel.Zkoušela jsem ho na radu dokt. nechat i vykřičet, ale po pul. hod. spíše nabíral dech, , a nám tekli nervy.Ale je pravda, když se uřval( po nošení), spal někdy i 5 h v kuse, takže jsme měli aspon to min. spánku. Do toho jsme chodili každých 14 dni na rehab., neb dával hlavu na jednu stranu( krátce), byl hodnocen jako rizikový.Tam dostával hystericke zachvaty, jakmile se s ním manipulovalo, většinou se i vzteky počůral, chodila jsem domů zpocená, jak po maratonu."Ale je pravda, že se hezky vyvíjel ve 14 měs.pěkně chodil----(pak už jen neustále běhal a utíkal)Prostě byl a je do dneška-hyperaktivní, ale chytrý a zvídavý a hlavně citlivý kluk. Pro nás čas plno zážitků smazal a nechal jen ty hezké.Nyní mám miminko=dceru, je to taky živlík,ale spí v noci i 9 h,takže zatím hurá..