To je právě to.... nesutále se tu řeší, jak správně naslouchat, ale ve finále jsou i jiné indicie toho, jak rozeznat žalování od žalování. Jiné je to ve škole, jiné v domácím prostředí, jiné venku kde se děti potkávají ať už pravidelně či nepravidelně, znají se více či méně....jako obvykle se tu míchají hrušky s jablky. Sourozenecké žalování, kdy matka či otec, babička...přesně znají situaci v rodině a vztahy (a navíc podprahově stejně vnímají, zda se jedná o vážný či nevážný problém) mám pocit, že je naprosto s přehledem možno vyřešit slovy "nežaluj". Učitelka ve škole taky většinou zná své žáky a orientuje se v problematice (samozřejmě do mě můžete začít šít s případnou šikanou a proč se tedy objevuje...apod.)Ale vždy je více možností, kde se svěřit - NIKOLIV žalovat. Žalování je prostě zavrženíhodný způsob chování a myslím, že slova "nežaluj" by měla zaznít častěji a ne řešit, řešit a řešit stejně nevyřešitelné.
Předchozí