Cizinko, možná autorka myslela, že není třeba být za každou cenu matkou znalou posledních trendů výzkumů ve výchově a výživě. Já nenosila dítě v šátku, vlastně jsem o tom nebyla nějak informovaná, takže jsem ani tuto možnost nevyzkoušela. Ovšem už jsem se setkala s ženou, která měla v šátku snad už batole a říkala, že se strašně těší, až dítě odloží. Divila jsem se, proč tedy nevyužije kočárek a ona mi řekla, že četla, že šátek je lepší než kočárek, takže proto. Možná je nejlepší si přečíst obecná doporučení a zbytek přizpůsobit dítěti. Například - pokaždé jsem se u lékaře rozčilovala, když se moje děti snažila lékařka nacpat do té tabulky - v x měsících má umět to a to a jíst to a to. Konkrétně šlo o sezení, neboť moje děti z nějakého důvodu odmítaly sedět a lezly mnohem dříve, než seděly, nebo naprosto odmítaly ovocné a zeleninové příkrmy a kašičky. Asi bude nejlepší se řídit instinktem, jenže mají dnešní matky ještě nějaký instinkt, když mám pocit, že se v nich instinkty potlačují a ta matka, která nepřečetla nejméně jednu knihu o péči o dítě a o porodu je nazývána nezodpovědnou?
Starost o děti hodně náročná, vlivy zvenčí nepřehlédnutelné, je strašně těžké určit hranice tak, aby dítě "nezvlčelo" a na druhou stranu aby hranice byly ne příliš těsné. Navíc je to velmi individuální. Pořád přemýšlím, kdy poznám, zda to všechno dělám správně a zda pak už nebude pozdě. Protože při výchově dětí není moc času a nikdy se nedá začít znovu.
Předchozí