Přidat názor k článku Výchova dítek v Čechách

To je věc názoru. Já sice se synem moc často na pískovišti nebyla, ale rozhodně bych ho veřejně neponižovala bitím, i kdyby mlátil jiné dítě lopatkou. Prostě jsem řekla - ještě jednou a jdeme domů. Udělal to ještě jednou a šel domů. A mohl se vztekat a vyvádět jak chtěl.
Pokud jde o výchovu, nečtu žádný knihy a nezajímají mne současný trendy. Syn má možná hranice nastavený jinak, možná jich má míň a jiný než ostatní děti... to nebudu posuzovat. Snažím se s ním "výchovné" otázky řešit v tom smyslu, že pochopitelně je samostatná rozumná bytost a nemusí se slepě podrobovat každé blbině, kterou vyžadují dospělí, ale měl by brát v potaz, že dospělí jsou starší a tudíž o některých věcech lépe informovaní. Takže když provádí dejme tomu nějakou rizikovou činnost, řeknu mu, že je to sice jeho věc, ale upozorňuju ho na možné následky, které můžou být takový a takový. Pokud se to stane - řekněme někam leze a spadne - tak to byl následek jeho rozhodnutí, byl varován předem a ověřil si, že dospělí ty zkušenosti mají. Je na něm, jak se k tomu postaví. Já osobně od něj jenom chci, aby respektoval svobodu a rozhodnutí jiných lidí a neubližoval živejm tvorům. Všem. Včera mi cestou ze školky chtěl utrhnout nějakou kytku, sice to může bejt braný jako roztomilý gesto, ale mně to vadí, takže mu sdělím, že je sice hezký, že mi chce udělat radost, ale mně udělá radost, když nechá tu kytku žít, protože obdarování mrtvou nebo umírající kytkou mi prostě žádnou radost nedělá a nikdy nedělalo. Cum bajšpíl. :o)