Přidat názor k článku Co je to preeklampsie?

Vse to cele zacalo na mych studiich v Sicilii. Studovala jsem 3. rocnik ekonomicke fakulty a jak uz to v zivote chodi, potkala jsem v mem studijnim meste, Catanii, meho nastvajiciho manzela, Alberta.

Byli jsme velmi zamilovany a spokojeny par a nase laska se take pak projevila na tehotenskem testu, ktery jsem mela pozitivni ;-) Bylo to velke prekvapeni a nakonec jsme to vsem stastne ohlasili. Jen mi bylo lito me maminky, ta bude mit vnoucka na velkou dalku…..

Tak jsme se jeli za mymi rodicemi podivat na dovolenou a ukazat jim me krasne rostouci brisko.

Po navratu z CR jsem se zapsala do predporodniho plaveckeho kurzu.Poradila mi to ma gynekolozka, pry na uklidneni kontrakci. Bylo to prijemne a uklidnujici, ale taky asi hlavni priciny vseho.

Vubec cela me tehotenstvi nebyl zadny bonbonek. Uz ve 3.mesici jsem malem potratila, protrhla se mi placenta na 1cm. Se dvoutydennim lezenim na luzku se mi zacelila, ale ja jsem fmusela byt opatrna, chovala jsem se jako duchodkyne. Nemohla jsem na dlouhe prochazky, namahat se, vyslapavat moc schodu atd. Takze jsem prozivala cele me tehotenstvi ve strachu o me detatko. Ale stejne od zacatku 6.mesice mi zacaly lehke kontrakce. Rekla jsem to me gynekolozce a ta byla cela v klidu a dala mi na to prasky Miolene, ale jaksi nezabiraly.

Pomalu jsme planovaly svatbu, meli jsme se brat 24. rijna a meli prijet nasi a ma kamaradka.

Jenze osud jaksi nechtel nebo Vitasek (muj syn) nechtel, aby to takhle vse probehlo a 12. rijna ve 3. rano se vse zvrtlo naopak.
Sla jsem jako obvykle na zachod. Vitaskova hlavicka totiz tlacila na mocovy mechyr tak silne, ze jsem chodila curat skoro kazde 3h v noci a pres den kazdou hodinu.
Jak tak curam, tak kouknu na pyzamo a hle, dve mokre skvrny na bradavkach. “Jè”, zajasam, “Uz mam mlicko, tak to se bude mit Vitasek dobre.” Pomyslim si.
A stastne dospim moji posledni klidnou noc.

Rano jsem vstala v 9 hodin a sla jsem se nasnidat. Jenze v ten den jsem mela ponekud silnejsi kontrakce nez v minylych dnech. Takze po snidani jsem znovu ulehla do postele a oprela si nohy o steny, abych nechala okyslicovat placentu ( rada doktoru). Jenze to nepomahalo, me kontrakce se zesilovali a cas se zkracoval. Ufa, bralo me to pekne v krizi a podbrisek mi sviraly dve silne ruce.
V 10:30 jsem volala me doktorce, ze mam velmi silne kontrakce a co s tim mam delat. Ona mi odpovedela: “Vezmi si cipek na uklidneni bolesti a zustan v klidu na luzku. Kdyby neco, zavolej.” Ale jakypak klid, me kontrakce se menily v porodni bolesti. V 10:50 jsem volala doktorce znovu a kricim do telefonu: “ Uz to nezvladam, jsem na ceste k Vam.!”
Nasedli jsme s Albertem a mou tchyni do auta a pekne rychle na kliniku. Mezitim jsme se dala do hezkeho funeni, pac se nedalo dychat normalne. Takze pekne: uf, uf, uf, uf. ;-))
Na klinice me doktorka okamzite prohledla a zvolala: “Probuh, ja citim hlavicku. Okamzite na kapacky!” A to se mi trochu zatocil svet pred ocima. Ale jak to, vzdyt jsem v 7.mesici, jeste je brzo, je to nebezpecne….. To se mi vse honilo hlavou. Alberto a ma tchyne byli na tom podobne, byli moc vystraseni.

Premistili jsme se do jine mistnosti, kde mi zacali merit specialnim komputrem kontrakce. Maximum bylo 75% a tu uz jsi na porodnim sale, me kontrakce dosahovali 62%. Napichli mi okamzite kapacky a sup na pokoj a do postele. Nemela jsem s sebou nic, ne pyzamko, ne backurky, ne hlavu v poradku…..

Me kontrakce se lehce, ale opravdu jen lehce zklidnily a trikrat denne mi je chodili merit, dosahovaly 25-45%. Na to, abych mohla jit domu, by musely byt 5%. A ja se mela 24. rijna vdavat…………

Plynuly dny a ja jsem se stala luzkovym otrokem. Mohla jsem jen na zachod a sup zpet do postele. V noci jsem nespala, ponevadz me stahy nebyly nejslabsi, prozila jsem si preporodni dobu v plnych douskach!
Kazdy den se mnou travila tchyne, Alberto za mnou chodil 2x denne. Bylo to desne, pomalu se mi mastily vlasy a ze me se stavala bleda prisera, ktera se bala o sve miminko.

Paty den se me kontrakce znovu zesily a zavolala jsem sestru, ze ten lek asi nezabira……tak me odvezli na kontrolu. Doktorka Curatolo velmi zbedla, kdyz me znovu prohledla. Zvolala: “Holka, ty skoro rodis, jsi otevrena na 4cm!” Na porodni sal te vezou, kdyz jsi otevrena na 7cm a pri 10cm uz je hlavicka na svete.

Povedela mi, ze budeme muset zavolat sanitku, pac oni na klinice nemaji inkubatory a Vitasek je moc malicky a nechce si to riskovat. Za 10min tam byla sanitka a sup, uz me pokladali na luzko. Houkali jsme tak silne, ze me bolely i usi. Alberto houkal za nama a snazili jsme se procpat zacpanou dalnici, ale tak jsme houkali vsichni. Italove jsou moc uhoukani 

V nemocnici me znovu prohledli a rekli, ze to jeste zkusime natahnout o nejaky den. Napichli mi znovu kapacky, ale s jinym lekem a premistili me do predporodniho pokoje. Tam se mnou noc stravila sestrenice Sara a dodavala odvahy. Jenze to byl predporodni pokoj a za jednu noc se tam vystridaly 4 zenske, ktere se svijely ve svych porodnich bolestech. Oni ale byly ty stastny , ktery mohly jit na porodni sal a odrodit si sve miminko. Tak jsem si uzila bezva noc.

Rano prisli 4 doktori na odber krve a moci. Uz jsem byla tak rozpichana, ze nevedeli, do ktereho mista  No a pri odberu moci, me uvedli do nepeknych rozpaku. Sup, roztahni nozky, ted odebereme moc. Jenze ta kikina doktorka se nestrefila do spravne dirky a mela jsem to ve vagine. Tak ji to povidam a pry pardon. Ty dva doktori se tak pekne culili….

Behem dne me premistili do poporodniho pokoje, kde byly dalsi 3 “spolubydlici” - novopecene maminky. Takze na pokoji jsem mela take 3 miminka, ktere neuveritelne kricely a celou se zase nespalo. Byla jsem uz tak unavena a vycerpana z toho vseho, ze mi to zacinalo byt skoro jedno a chtela jsem jit rodit…..

Behem techto dni se u me vystridaly vsechny tety a sestrenice a dodavaly na odvaze, ale…..skoro 14 dni v predporodnich bolestech, to bych nikomu neprala.

Bylo 19. rijna kolem 23.h , kdyz pro me prijela sympaticka tlusta sestricka s vozikem. Povida:” Tak pojdte, slunicko, jdeme na prohlidku.” Ufa, zase roztahnout nozky….
Po ultrazvuku mi doktorka oznamila: “Pripravte se, pojedeme na porodni sal. Udelame cisarsky rez a ukoncime to Vase trapeni. Stejne byste dnes v noci porodila, uz jste na 6cm otevrena a malej by normalni porod take nemusel zvladnout.”
To to ve mne hrklo a muj strach se jeste prohloubil. Cisarsky rez a uz ted hned!

Volala jsem hned Alberta, aby prijel, ze rodim a jeste mi stihnul dat pusu, ale tu ja uz nevnimala. Dovezli me na porodni sal. Vyplnila jsem nejake papiry, napsala budouci jmeno meho syna a sup do zelene kosilky.

Usedla jsem na miniaturni lehatko a nechala si pichnout tri injekce do patere. Nez jsem napocitala do 10 zacinala jsem pomalu necitit nohy a zbytek tela pod prsa. Byla jsem tak vystrasena, ze jsem se klepala jak ratlik a to myslim doslovne. Sestra, ktera mi kontrolovala tlak, mi musela drzet ruku.
Necitila jsem, jak me rezali, ale citìla jsem ten hnusny tlak na brichu a jak mi mackali zebra. Pak jsem uz jen slysela: “Uaaa.” A vedela jsem, ze byl na svete muj syn.

Zacala jsem okamzite kricet: “Ukazte mi ho, ukazte mi ho.” Ale neukazali mi nic. Mezitim co me zasivali, tak meho Vitaska umyli a intubovali (tedy nasadili dychaci pristroje, pac mel problemy s dychanim) a zvazili. Mel 1, 770 kg a meril 46cm. Vedle me stal inkubator a ja jsem stihla zahlednout jeho krasnou hlavicku, kde se mu chmyrili cerne vlasky. A byla jsem stastna a smutna dohromady.

Pak ho odvezli na JIP a me na pooperacni sal. Umirala jsem zimou a po 5 min prisel muj Alberto. Byl stastny, rekl mi: “Mame krasneho syna, jses uzasna. Vse jsi to zvladla. Ted jsme rodina, ja, Ty a Vitasek a budeme spolu navzdy. Miluju Te.” Byly to ty nejkrasnejsi slova, ktere mi kdy rekl.

Po dvou dnech jsem byla schopna si sednout na invalidni vozik a nechala jsem se od Alberta odvezt za Vitaskem. Konecne, konecne jsem videla meho syna. Byl tak malinkaty, bezbranny a nadherny. Dala jsem se do place.

Me pustili z nemocnice po 4 dnech a Vitaska si tam nechali 19 dni. Bylo to moc tezke, smirit se s tim, ze nemam sve krasne miminko doma, nemohu ho kojit a ochranovat. Odstrikavala jsem si mlicko a 2x denne jsme za Vitaskem jezdili.
Pak po tech dlouhatanskych 19 dnech nam ho dali domu………………………

Dnes je Vitaskovi 5 mesicu a vazi 7, 020kg a meri 65cm a je z nej moc krasne miminko. Ma se dobre a je uplne v poradku.
Akorat ho slysim, jak tam na me place:” Bebu, maminko, vem si me do naruce.” 