Marto, :-)). No prave, volnost prace a pohybu, v ramcich rozumu, samozrejme:-). To beru. Ne duvod navratu k idealizovane minulosti.
Ani nepocitam kolik cest do knihovny, na konference nebo na hory anebo pracovne do zahranici bych nemohla absolvovat ja nebo moje zname zeny, kterym klokanky nebo satky take se osvedcily. Samozrejme, to vse mohla jsem podniknout jen proto, ze memu diteti tak bylo dobre, coz v kocarku by nebylo (hrozne rad je v centru deni). A rozhodne bych nerekla, zeby mu chybela stimulace:-))) Tolik normalne komunikujich a ruznymi cinnostemi zanepraznenych lidi videlo vzacne dite. Co mi vypada v clanku jako nesmysl, ze duvody Indianek jsou prezentovane jako realne duvody v minulosti, zatim co soucasne matky pry "idealizuji" minulost (citat satkarky, kde prevazne se zduraznuje prekonani frustrace]. Ale to u Indianek prece take existovalo: jinak ony pravovat by nemohly. No a nevim, jak autorka prisla na to, ze satkarka je zena, ktera sedi doma, a satek k volnosti prace (treba i te domaci) nepouziva, takze za prvnim diteti indianske vyhody satku ani nepociti. Takze volnost prace (duvod Indianek) a moznost telesneho kontaktu bez nutnosti odlitat k odlozenemu frustrovanemu diteti to je nerozdelitelna jednota. Jaka pak idealizace? Snad jsem uz to rekla dost jasne:-))
Předchozí