Jeste mne napadlo, ze je nutny vysvetlit pro kontextu neznale o jake prekonane frustraci te citovane satkarce slo. Aby bylo jasneji, proc tento fragment se mi jevi jako docela komicka slatanina o necim, cemu autorka moc nerozumi, a take proc tam se vyskytuji ty pracujici Indianky z tretiho sveta. Pokud v Cesku nekdo se poridi satek inspirovan nejakou psychologickou teorii, tak zrejme to bude teorie pani J. Prekopove. (Netvrdim ale, ze ji cetly a ji veri vsechne majitelky satku: muzou to byt take zeny, kterym se to zda jako prakticka vec v nekterych dopravnich situacich a socialnich situacech (urady, skola), zminena volnost pro prace a pohyb a t.d.) Ale ta prekonana frustrace bude urcite termin J. P. Jde o to, ze Prekopova je kritickou moderniho materstvi, to jest matky maleho poctu deti ze strednich vrstev, ktera nema nic jineho na starost nez ty deti. Podle ni, nektere patologie detskeho chovani vznikaji z dobre zname situace: dite nema svuj den (rostou mu zuby, boli brisko a pod.), a tak place. A ted nastava situace volby ze dvou spatnych moznosti: nechat ho plakat nejde, totiz dite neni na to zrale. Vystartovat za nim po kazde je take nebezpecny, totiz dite muze najit zalibu vriskanim ovladat rodice (syndrom maleho tyrana, take termin J.P). Proto Prekopove libily se satky jeji klientek z tretiho svetu - knourajici dite v satku se necitilo opustene, ale nemuselo se reagovat na kazde zaknourani, mohlo se konejsit vedle jinych aktivit. Proto naprosto nechapu, jak se to mysli, ze za prvniho ditete satek jako prostredek prekonani frustrace ve stavu tesneho telesneho kontaktu nemuze fungovat:-).
Předchozí