Dobrý den. Závidím, že máte jako překážku "jen" vlastní volný čas, protože s tím se dá něco dělat. Můj příběh je hodně podobný tomu Vašemu, s nepatrnými rozdíly, jako je svatba letos v červenci a u doktorky místo antibiotik předepsaný čaj mátový :o))
Ale hlavní rozdíl je v tom, že nám ke splození potomka brání pokaždé nějaký můj gyn. problém (loni v létě špatná cytologie, následná léčba a nutný chráněný styk, po pár týdnech "volnosti" zhoršení stavu a konizace, dodržení "šestinedělí", problémy s hojením, pak další 3 měsíce chráněný styk, aby "těhotný" čípek neovlivnil výsledek kontrolní cytologie a čekání na výsledek).
Takže ve finále to teď zkoušíme naplno čtvrtý měsíc (naštěstí nedávno objevená cysta se vstřebává bez nutnosti léčby)
Během prvních 2 měsíců jsem si udělala těhot. testů kupu, i různých druhů, kdyby náhodou to jiný ukázal dřív, protože ani nemám pravidelnou men. (cca 21 - 46dní) Ale po přečtení na netu, že né každé těhotné se ukáží 2 čárky, jsem od toho upustila a začala studovat těhotenské příznaky. Měla jsem je už všechny :o)) Jednou pobolívání nabobtnalého podbříšku a bolavá prsa, jindy zase pupínky jako v pubertě a bolavé bradavky. Nevolnosti z puchu v mhd byly na denním pořádku. Pokaždé jsem si byla jistá, že jsem těhotná, jen mi to ten hloupý test prostě neukazuje :))
No do teď těhotná nejsem.
Poslední měsíc jsem si na to zakázala myslet (stejně jako jsem se zbavovala loni kouření, a letos chutě na sušenky :o) tak si zakazuju myslet na těhotenství) Už jsem z toho šílela. Buď jsem se na to v kuse těšila - vybírala kočárky, kochala se v obchodě dupačkama... a nebo jsem měla panickou hrůzu z toho, že to nepůjde - že neovuluju, že má přítel kouřením mrtvý spermie... Obojí bylo špatně, byla to jen jiná strana stejné mince.
Tak teď jsem se (prozatimně) upnula na letní svatbu a smířila se s tím, že holt v práci budu muset nějaký ten měsíc ještě vydržet :o/ Nekoukám se na těhotný, nekoukám do kočárků, nebloumám v obchodech mezi plínama a donekonečna si opakuju: jestli to má přijít, tak to dřív nebo později přijde. (a když to bude trvat déle než by se mi zdálo úměrný - což jsou teď z mého pohledu ještě tak tři měsíce :o)), tak s doktorem vymyslíme nějaké řešení.
Holt už taky nejsem nejmladší :))
Držím pěstí ať máte volný čas v tu správnou chvíli!!! :o)
Předchozí