Ahoj holky,
muzu potvrdit, ze psychika hraje opravdu velkou roli a verim na to vic, nez kdy pred tim. My jsme se o mimi snazili rok a neco a fakt je, ze jsem opravdu moc a moc chtela. Kvuli nam, kvuli mamce, kvuli babicce, kvuli veku, kvuli praci, duvodu opravdu cela hromada. Jenze trochu problem. Po vysazeni antikoncepce se menstruace jaksi vubec nedostavila. Po roce, co jsem neustala chodila na vyvolavaci injekce jsem to vzdala a smirila se s tim, ze mimi mit nemuzeme prirozenou cestou, takze jsem zacala organizovat lekarska vysetreni, ktera samozrejme zacinaji vysetrenim partnera a v tom byl ten hacek. Porad nebyl cas. Stavime dum, narocne zamestnani, sluzebni cesty, zkratka neco naplanovat temer nemozne. Tak jsem proste zila tim dnem, kdy uz konecne pritel pujde na spermiogram a neco se zacne resit. Potom jsme si jeli na 4 dny zalyzovat do Rakouska a co se nestalo? Tyden po navratu me zacala bolet prsa a bricho a jelikoz jsem dle meho nazoru nemohla normalne otehotnet, tak jsem neverila ani tehotenskemu testu, ktery ukazal slabouckou druhou carku. Celkem jsem si jich delala 6 behem 3 dnu. A opravdu, zazrak se stal skutecnosti. Bez menstruace a mimi je v brisku...
Ted jsme v 8 tydnu a krome toho, ze je nam porad spatne jsme moc stastny.
Drzim palce vsem snazilkam!!
Předchozí