Zoufalko, naprosto rozumim tvemu rozpolozeni, pred vice nez dvema lety jsem na tom byla psychicky uz dost blbe, protoze ani nam se mimi nedarilo. Z ruznych duvodu, jednak jsme si drobecka az moc planovali, moc se na nej tesili a moc na nej mysleli, jednak se do toho pridaly velmi vazne zdravotni problemy dvou clenu nasi nejblizsi rodiny - a to cloveku na psychice neprida, obcas jsme byli unaveni a milovani na povel proste miminka asi rady nemaji. Snazila jsem se stres zahanet tim, ze jsem si toho v praci na sebe nakladala cim dal vic, tim jsem byla vic a vic vycerpana. Trikrat se mi za tu dobu (na mimi jsme pracovali trictvrte roku) opozdila menstruace o 10-14 dni, pokazde se pak ale dostavila a dvakrat silnejsi. Takze jsem jeste propadala depresim, ze dite neunosim. A nejhorsi bylo, kdyz mi nekdo, kdo tyto pocity nezazil, rikal, to chce klid, hlavne bud psychicky v pohode. Ale nikdo mi nerekl JAK.
Nakonec jsem to vyresila tak, ze jsem si vymyslela nahradni plan. Ok, nebude mimi, tak si dopreju neco blazniveho pro sebe. Chtela jsem situaci vyresit zmenou prace. Nasla jsem si na netu zcela blahove zamestnani spojene s cestovanim po Evrope, napsala jsem vypoved a lup, dve carky byly na testu. Podarilo se mi zabavit mysl, coz byl u me zjevne ten nejvetsi problem. Vypoved jsem nakonec nestihla podat, tehotenstvi stravila na rizikovem, ale nakonec jsme si vybojovali krasneho chlapecka. Radi bychom take meli jeste jednoho partaka, tak v odstupu tri let. Zacali jsme s pokusy opet o necely rok driv, kdyby se to zase nepovedlo, a je to samozrejme tak, jak to v pohadkach a nekdy i v zivote byva, povedlo se to hned, tak ted hlavne, aby se mimi jeste udrzelo :-)
Hlavu vzhuru a vytvorte si nahradni plan. Pomaha.
Předchozí