Přidat názor k článku Anglické listy: Mateřská dovolená

No to je zajímavý, Ivule - děláme podobný věci a vidíme to úplně jinak.

Já jsem byla ze svýho syna asi dva roky (1 rok až donedávna) dost vynervovaná. A když se narodilo druhý dítě (prvnímu byly 2 roky a 3 měsíce), byla jsem doslova na Bohnice. Ne z toho miminka, ale z toho staršího. Záchvaty vzteku, počmáraný zdi, oškrabaná omítka, rozmlácený každý den něco (včetně věcí, které jsem do té doby považovala za nerozbitný), neuvěřitelný řev a bordel, počůraná podlaha (počůraná ze vzteku - třeba jsem kojila a druhý dítě si stouplo doprostřed obýváku a začalo čůrat na zem, když jsem tomu nevěnovala pozornost, za 2 minuty znovu!), permanentní strach, aby mladší nedostala do hlavy botou nebo plechovým autem (já jsem dostala každou chvíli...).

No a když to večer všechno utichlo, sedla jsem si k nějaký duševní práci, abych si alespoň na chvíli „odpočinula“ a připadala si zase jako normální člověk. Při mateřský člověk zas tak moc nepracuje, ale může se úplně totálně vyčerpat. A v tom je ten rozdíl.