Přidat názor k článku Výchova dítek v Čechách

Madelaine, strcit to fuj. Moje tchyne praktikovala umyti tvaricky vlaznou vodou a to bez zadneho nasili (i rozvstekany syn ji vice jako cizi osoby poslouchal a nechaval se odvest za ruku do koupelny). Proti tomu nic zasadne nemela jsem, ale sama jsem to nedelala.

Ted premyslim a nemohu se vzpomenout odkud mela jsem svuj postup ja, asi z nektere britske prirucky, ktere nejvice zeru, ale nebyla to zadna vznesena vypracovana teorie, spise neco jako moznost postupu. Co mi pripadalo pozoruhodne, ze dite respektovalo "izolaci" s tim, ze dvere se nezaviralo, a rikavali jsme, ze az bude chtit se smirit, at nas zavola ci prijde, pokud se cpal zpatky se revem, vracili jsme ho s "ne ne" zpatky (Ufff, jeste ze uz je to za mnou:-)) . On je takovy tvrdohlavec vytrvaly, 1-3 minuty by mu nestacili. To probirani s ditetem, ma vice smyslu uz s dobre mluvicim. To jsem na rozdil od Karpovych doporuceni delala, a faktem je ze obcas to byvalo jako dalsi duvod rozvztekani se. Z druhe strany u starsiho ditete ma to i tu vyhodu, ze dite se muze vyjadrit i samo. Kolikkrat vlastne se dozvime, ze dite rozhodilo neco, co jsme se neuvedomili, pak se na to da davat pozor, a i tak jako nacvik reseni konfliktu domluvou je dobry. A to durazne smireni (objeti, "uz nebudeme na sebe zlobit" a t.d.) nam s manzelem se libilo, totiz oba dva si pamatujeme z ranniho detstvi ten blbi pocit, ze nevime, zda uz na nas se rodice nezlobi. A musim rict za sebe, ze mi take to symbolicke nastaleni miru ulevi nervove napeti:-). Nam to zkratka sedelo. Tak pevne nervy, a at nejdete ten spravny eektivni postup.