Když tady čtu,jak dlouho některé z Vás čekali na své vytoužené dítě,tak se mě mé 4 měsíce zdají vlastně jako krátká doba:)A taky jsem si ještě donedávna ani nepomyslela,že budu vyhledávat na netu stránky o snažilkách a zoufale sbírat informace o bazálních teplotách,ovulačních testech,plodných dnech a psychice.
Já,která jsem všech svých 7 dětí se svým mužem plánovala a počala přesně tak ,jak jsme si přáli.Prostě uprostřed cyklu....tak nějak jsme odhadli,že přišel ten čas a se vším co k milování z lásky patří,jsme počali naše děti.Že se nám to podařilo vždy napoprvé,to mi připadalo prostě normální.
A najednou jsem se ocitla na druhém břehu....4 roky po našem posledním dětátku,se mnou opět otřásly mateřské pudy...a nic.Mimi nepřišlo...1.2.3.měsíc...Dokola kupuju ovulační testy,po nich v zápětí ty těhotenské...a zbytečně.Vím,není mi už 20(máme 3 děti již dospělé) ale to mi nebylo ani před 4 lety.Jediné co se změnilo,je moje psychika.Zoufalá touha,mít ještě 1 dítě a strach ,že mi ujíždí vlak,že to už nestihnu.Mám pocit,že za ten měsíc,kdy to zase nevyšlo jsem zestárla aspoň o rok.A tak jsem se rozhodla,že to změním.Ode dneška-žádné testy,měření teplot ani nic podobného.Mám nový pracovní projekt,vrhám se do něj!!A mé miminko??Jestli bude chtít,tak si mě samo najde:)Já mu trošku pomůžu,to slibuji,ale už nebudu na něj pořádat hon.Tak nám držte palečky,at na sebe nemusíme čekat věčnost.
Předchozí