Lindo,
já souhlasím s tím, aby se děti nenutily do jídel, která odmítají. Vždyť když mi dítko odmítne brokolici, neznamená to, že mu dám hned hranolky s colou. Prostě bude projednou hladem nebo si dá suchý brambory nebo při vytrvalém odmítání brokolice začnu zkrátka přednostně vařit s jinou zeleninou. Mimochodem co se týče právě té brokolice, tak já jsem až cca před měsícem poprvé jedla jídlo s brokolicí, které mi chutnalo a kde mi ta brokolice nepřipadala odporně hořká... Prostě až teď jsem potkala člověka, který umí brokolici dobře uvařit...
Já mám opravdu reálné zkušenosti s tím, že lidé už i v dětském věku odmítají jídlo proto, že ať už vědomě či podvědomě ví, že daná potravina si s jejich trávicím ústrojím nerozumí. Manžel kupříkladu má vrozenou nesnášenlivost laktózy. Vypije hrnek mléka a dostane křeče do břicha a je mu dost zle. Přesto když byl malý, nebyly tyto jeho potíže brány v potaz a byl nucen mléko pít, protože podle dospělých neměl dost rozumu na to, aby měl právo mléko odmítnout. Podobně to má s luštěninami, které mu působí velké zažívací potíže, přesto coby dítě neměl na výběr a musel sníst celý talíř. Jasně že někdy dítko odmítne jenom z rozmaru... tak prostě nejí a není čím se moc vzrušovat. Kolikrát není na dané jídlo chuť. Já taky občas cítím, že teď zrovna by moje zažívání potřebovalo třeba něco kyselého, a tak odmítnu něco jiného co je mi nabízeno... sice bych se najedla, ale nesedlo by mi to... tělo si řekne, co je zrovna zapotřebí k jisté rovnováze.
Takže asi všeho s mírou...
Předchozí