Nezlobte se na mne, ale již předcházející diskuse na toto téma se mi zdála přehnaná. Bydlím ve větším městě a pozoruji jak a čím krmí matky své děti. Zjistila jsem, že velká část maminek ani často doma nevaří, protože to buď neumí anebo se jim nechce. Dítě dostane nějakou hotovku nebo ohřátý polotovar, na svačinu koblihu nebo křupky atd. nebo je vídám jak tlačí dětem v hypermarketu místní hospodskou stravu. Pro takové děti je potom strava ve školce spíše požehnáním.
Navíc v naší školce dcera za tři roky nedostala ani zmiňovaný párek či paštiku, naopak zde připravují třebas pomazánku z luštěnin či z cizrny a pokud dostanou sladkost, pak ve formě müsli tyčinek. Maso sice skoro každý den, ale přece je nikdo nenutí, aby to všechno snědli. Sama jsem byla svědkem, když p.učitelka stála jako chudinka před dětmi, rozdělovala jídlo na tácy a pro sebe si šeptala: aha, Honzík nesmí mléko, tak mu dám čaj, Kačenka nejí pomazánku, tak dostane jen rohlík, Adámek nejí ani rohlíky, tak musím skočit do kuchyně jestli tam zbyl krajíc chleba atd.atd.Z přítomných 18 dětí měla minimálně vždy polovina s jídlem nějaký problém! Fakt potom tato p.uč. nemohla skončit se svačinou včas a tím pádem se skrátil čas určený na pobyt venku. I tak byly stížnosti, protože jsou zase rodiny, které uznávají pouze tradiční českou stravu a "vegetariánské blafy žrát nebudou" (citace jedné z matek na tř.schůzce).
A do třetice mě napadá strava syna mé kamarádky, který celý den dokáže žít z litrů oslazeného čaje, pak dvakrát kousne do banánu, jednou do rohlíku, sní dvě lžičky jogurtu a k obědu z polívku jen trochu "vody". Víc do něj prostě nedostane. Takže abych to shrnula, kamarádka by byla neskutečně šťastná, kdyby její synek snědl alespoň školkovou stravu a nemusela se celé dny strachovat, že má náběh na podvýživu a kdy jim na dveře zaklepe sociálka.
Předchozí