Myslím, že za spoustu potíží s jídlem mohou rodiče těch dětí. Dítě vycítí, že s vámi může tím co sní velmi dobře manipulovat a využije toho, že maminka, je celá nešťastná že on bobeček nepapá. Myslím, že u plného talíře nikdo hlady neumře. U nás praktikujeme kdo zaváhá , ne...papá. párkrát když se synátor neobtěžoval dorazit k večeři, tak jsme mu ji snědli, jsou mu 4, a dostal pak něco daleko méně atraktivního, no a není problém.Co se týče zeleniny a zdravých věcí tak u nás velice zabírá, že bude silnější než tatínek, (neustále spolu soupeří) , salátek, okurka, kapusta....to všecko je totiž na "sílu". Když ještě tatínek prohodí něco v tom smyslu, jako ne abys spapal tu zeleninku, nejsilnější chci být já...tak není vůbec o čem mluvit. Jo a do jídla vůbec nenutíme, žádné ještě si kousni , tohle dojez, ne. Už nechceš, dobrý, ale nebude rozmysli si.
Předchozí