Přidat názor k článku Ad: Co jedí moje děti ve školce?

Tak u mojí dcery je to zcela jinak. Chtěla jsem u ní uplatnit přístup "ochutnáš všechno a pak si řekneš". Jenže to vůbec nefunguje. Jak se jí něco nelíbí, tak to odmítá ochutnat. I když se mi podaří ji přinutit (téměř násilím :-), aby aspoň ochutnala, řekne, že jí to nechutná. Nepomáhá ani změna prostředí, ani že to jí někdo jiný. Osvědčily se mi jakž takž dvě věci. Za prvé, když jí dávám (nebo někdo jiný) něco nového, musíme jí namluvit, že je to něco, co jí. Když bych jí řekla, že budeme mít "čínu", automaticky to odmítne jíst. Když řeknu, že bude kuře, je ochotná to sníst. A druhá věc - rovnou jí říct, že to jíst nebude. Třeba když jsme na návštěvě a někdo nám nabídne něco nového, já rovnou říkám "já si vezmu, ale Tereza ne, ta by to nejedla". A Tereza "ale jo, to já jím". A já "ale ne, to ti nebude chutnat". Tereza "ale bude". Jedině tímhle přístupem ji donutím, že novou věc ochutná. A někdy jí zachutná, někdy ne. Ale když ji odmítne, je to proto, že jí to opravdu nechutná a ne, že k tomu má nějaký předsudek. Tenhle přístup má ovšem jeden háček. Když ho uplatním někde, kde nás neznají a nemohu jim dopředu vysvětlit, proč to "nechci" holce dát, vypadám jako krkavčí matky, která si to chce nechat pro sebe a dítěti nedá ani ochutnat. :-)
Někdo také kritizoval matku, která při pohledu na jídelníček řekla "Rajská, to ty nejíš". Já to říkám taky, protože jak jsem napsala výše, nějaké přemlouvání nemá smysl. Ale já to říkám takhle "Hm, rajská, to ty nejíš, ale dáš si knedlík a maso, to jíš a to je dobrý." Snažím se upozornit na to "pozitivní".