Čekám mimi a ptala jsem se mamky, jestli byla nastřižená. Jsme 3 sourozenci a tak byla nastřižená 3x, i když první porod trval od začátku bolestí jen hodinu a další dva po půlhodině a byli jsme jen tříkiláci. Co se týká šití, tak prý je to hrůza a když jsem se ptala na hojení, tak nejhorší. A jizva prý ji bolí často ještě dnes(skoro 30 let). Navíc i přes nástřih trpí lehkou inkontinencí....Tenkrát se na nic neptali, stříhali, leželi mamce na břiše, nadávali ( ve stylu "když vám to dělal, tak jste takhle určitě neřvala, tak buďte ticho ).
A přesto tohle všechno se mamka diví, že se chci v případě, že nebudu mít problémy pokusit o co nejpřirozenější porod bez nástřihu, ležení na zádech,léků, kapaček apod....
Celkově jsem si všimla, že skoro všechny ženské co znám ve věku mamky měly tak strašné porody, přesto je ani nenapadne, že by to mohlo jít jinak...
Fandím všem maminám, které se odvážily vzepřít a upozornit na to, že to jde jinak. Už teď je díky nim vidět obrovský pokrok. Však kdo jiný by na to měl upozornit....
Kdybych dala pokaždé na rady lékaře a nečetla si podle někoho "hloupé" rady na internetu, tak už bych mimi nečekala (tvrdili, že je mrtvé, i když HCG stoupalo a ono přitom jen bylo o měsíc mladší, než spočítali, tak jsem je donutila počkat s "výškrabem" )a navíc bych byla x-krát otrávená léky, které brát nesmím a zrentgenovaná v těhotenství kvůli ledvinám...prostě se mi to všechno tak sešlo...Teď se na všechno ptám a ono to většinou stačí, aby si dali pozor, co řeknou nebo udělají. Snad to s nástřihem dopadne stejně...dobře.
Předchozí