Naše Eliška byla od miminka obrovský žrout. V létě před nástupem do školky ještě při bezmasém obědě vyzvídala "A babi, kde máš masíčko?"
Po nějaké době ve školce nechtěla to, co předtím běžně jedla v relativně velkých množstvích (trochu jsme ji krotili) - maso, mrkev s hráškem, květákový mozeček,...
K jídlu jsem ji nenutila, protože pečivo, mléčné výrobky, ovoce, zeleninu, dušenou šunku a ostatní jedla normálně. Ale obědy často ne. Jenže jsem věděla, že některé obědy jí chutnají, že někdy kousky masa smíchané s omáčkou a se zeleninou a rýží klidně zbaští.
Tak jsme najeli na režim nucení k ochutnání: co ochutnáš, můžeš vyplivnout a nemusíš to pak už jíst, ale nebudeš odmítat předem (a to jsme se oboustranně navztekali).
A poslední dobou (po cca 3 letech) mi často jídlo chválí, pochvaluje si zase dobré masíčko atd.
Bohužel, ve školce ji teď nutí dojídat vařenou zeleninu v polévce. Syrová zelenina jako součást oběda by jí ale nevadila - každý den jí aspoň tři druhy ovoce a zeleniny - papriku, rajčata, mrkev, zelí, okurku, kedlubny, jablka, hrušky, pomeranče, banány,...
Tak si myslím, že pár kousků vařené mrkve už ji nespasí. Na druhou stranu paní učitelky ve školce vědí, že co do dětí dostanou tam, to už jim nikdo nevezme. Tak je v duchu i omlouvám. Viděla jsem kousek Výměny manželek s makrobiotičkou a masožravkou - děti takové masožravky by určitě trochu zeleniny potřebovaly. A takových rodičů asi není málo.
Těžko soudit. Nikdy se mi nucení nelíbilo (a to jsem jedla všechno), ale co s dětmi, které dobrovolně nesnědí ani gram ovoce a zeleniny, nebo mléčných výrobků?
Předchozí