ale upřímně, já bych do druhého nešla, dítě jsme měli docela pozdě, kamarádky mají děti okolo 10 let a povím ti, je to síla, teď nemluvím o oblečení, nebo mobilech, videích a jiných blbostech, ale lyžák se třídou vyšel na 10 000, učebnice jazyků a k tomu další pomůcky 1500 (každý rok), když si k tomu připočítám, jak to teď chodí na středních školách, kde platíš všechny učebnice a vysokých školách (i na státních školách chtějí zavést školné), tak mi prostě vychází, že my s manželem musíme zůstat u jednoho dítěte, pokud chceme, aby mělo vzdělání a něco málo jsme mu do života našetřili. Teď se nechci něják chlubit, ale dle tvého výčtu jsme na to finančně líp a další dítě se neodvažujeme pořídit, je to smutný, ale doba je taková. Taky bych se radši dívala na to, jak mi po zahradě běhá (ničí kytky) víc dětí, ale bohužel je to tak. Máme a budeme mít jedináčka, ale snažíme se to kompenzovat tím, že dcera má spoustu kamarádů a kamarádek, kteří k nám kdykoli můžou a dokonce u nás i spí. Stejně tak dceru pouštíme zase i na noc k rodičům jejích kamarádů, TAKY JE ALE DŮLEŽITÉ ZNÁT TY RODIČE VELICE, VELICE DOBŘE. Neříkám, že mám pravdu, že se tak musí řídit ostatní, ale tohle je můj názor.
Předchozí