Vidím to podobně jako Katka. Myslím si, že platí pořekadlo "dá-li Bůh kravičku, dá taky travičku" :-) Teď jsme na tom finančně dobře, ale v době, kdy jsme měli první dítě (teď máme 3), jsem fakt přemýšlela, jak drahý sýr nebo zeleninu můžu koupit. Známí na tom jeden čas byli tak, že měli třeba na týden 300Kč na jídlo s třema dětma. Byl to záhul, ale zvládli to.
Je fakt, že u nás máme velké společenství rodin s víc dětma - 3 jsou průměr - a vzájemně si předáváme oblečení, dva sekáče, kde mají pěkné věci a děti si Bohu díky nevymýšlí. Zatím:-)
Mám zkušenost, že o některých věcech se nedá dopředu moc přemýšlet. Prostě je to vždycky jinak a nějak to dopadne. V našem státě se hlady neumírá a že nemáš všechno nové a extra... no a co? Kvalita života přece není v oblečení, drahé dovolené, mobilu, doplňcích, nákladných kroužcích... každý si doplní. Nejvíc potřebujeme lásku, a ta se nedá koupit.
Předchozí