Přidat názor k článku Dítě versus finance

Ahoj, chápu Tě, ani nevíš jak. Při prvním dítěti jsme se taky potýkali s financemi dosti zoufalým způsobem. Pak se nám poněkud neplánovaně zadařilo počít druhé dítko (mimko jsme chtěli, jen ne tak brzo, ale nechali jsme tomu volný průběh). Jenže druhý synek se narodil velmi předčasně a po několika měsících šíleného trápení zemřel. Byla jsem dost na dně psychicky i fyzicky - ještě že jsem už jedno dítko měla - a kromě toho jsme zažívali velmi krušné období s financema. Nejenže můj manžel moc nevydělával, ale začal ještě hrát na automatech... naprosto šílená kombinace :-(( První dítko dvouleté, druhé zemřelo jako miminko, v peněžence průvan a manžel se kdesi toulal. Případné podrobnosti nechám na jindy.

Strašně moc jsem chtěla další miminko - velice silná touha až šílenství, bolavá poloprázdná náruč. A přitom peníze nebyly vůbec a pracovitej manžel taky ne :-(

Nakonec jsem začala pracovat doma při malém a po nějaké době, když jsem se srovnala psychicky i fyzicky a začala jsem mít nějaké - byť malé - příjmy, začala jsem přemlouvat manžela na další dítě. Chtěla jsem miminko i za tu cenu, že s dětma zůstanu sama, bez manžela. Jo, je to blbý, ale já jsem to tak cítila, prostě jsem strašně moc toužila po dítěti. Manželovi se do toho moc nechtělo, navíc naše vztahy nebyly zrovna optimální a nejsou dodnes... nicméně miminko se zadařilo :-) Pracovala jsem doma celé těhotenství i po porodu a furt, vlastně jsem pak sama živila sebe i obě děti, manžel se sotva živil sám. Bylo to hodně náročné, ale zvládla jsem to. To nepíšu proto, aby mě někdo obdivoval - prostě jsem MUSELA. Všechno se MUSELO nějak vyřešit, nějak zvládnout, zorganizovat. A když se musí, tak nakonec všechno jde. Dnes mám doma dva skvělé zdravé syny a jsem za ně moc vděčná! A nikdy jsem ani na okamžik nelitovala, že jsem šla do té nejistoty a otěhotněla jsem v situaci, která byla více než nejistá. Jenže ono nebylo na co čekat. Jinýho chlapa jsem nechtěla a utíkaly mi roky...

Takže Tě chci povzbudit - jestli miminko chceš a manžel taky, tak se do toho pusťte. Věř mi, všechno se vždycky NĚJAK vyřeší, protože se to vyřešit musí. Všechno zvládneš, protože ti nic jiného nezbyde. Ty máš - na rozdíl ode mě - velkou oporu v manželovi, což je obrovské plus.

Moje zkušenost je, že když budeš hledat cesty, jak vyřešit to či ono, tak že je najdeš. A naopak - pokud bys hledala důvody, proč to či ono nepůjde, tak ty důvody taky najdeš. Takže moje doporučení: Ujasni si, co chceš - a směle se vydej za svým cílem. Moje životem prověřené heslo je: "ONO TO NĚJAK PŮJDE!"
Ne, není to nezodpovědnost - naše babičky a prababičky zvládaly daleko horší a nejistější situace než my dnes... prostě to zvládnost musely a nakonec se cesta vždycky našla. Takže Ti moc držím palce!!!