Já byla na tom podobně jako ty. Tvá rodinná situace je skoro na chlup stejná jako je ta tvá a to i s těmi penězmi. Mnohdy jsme na tom byli i hůře, to když já byla na MD a manžel přišel o práci (tehdy byl rodičák ještě nějakých 2500kč, už nevím přesně), ale o tom se nechci rozepisovat.
O druhém dítěti v době kdy jsme žili, jak se říká, z ruky do huby, nemohla být řeč. Přesto, kdykoliv jsem viděla nějakou maminku s kočárkem, bylo mi tak nějak smutno. Dcera rostla, když mi zkončila MD snažila jsem se někjak zapojit do pracovního procesu, ale moc to nešlo, protože jsem neměla hlídání. Zkončila jsem na brigádě za 40kč na hod., ale byla jsem ráda že jsem našla aspoň to. Po čase jsem však opravdu zatoužila po druhém, situace byla stále stejná, ale já si řekla, nějak jsme se protloukli, nějak se protĺučem i v budoucnosti. Holce nic nechybělo, i s takového mála jsme vždy dokázali ušetřit na kroužky, zájmy, dovolenou v ČR.
Znovu jsem otěhotněla a dnes vím, že jsme udělali dobře. Štěstí se na nás usmálo, manžel dostal dobré místo v prosperující firmě a najednou bylo dostatek financí na všechno. Člověk nikdy neví co bude za rok, dva, či deset let. Když toužíš po dítěti, nečekej. Já čekala zbytečně moc dlouho a dnes mám téměř dva jedináčky - dcera má 8 a syn šest měsíců. Říkám si, že je škoda, že si spolu asi nikdy nebudou hrát a budou mít k sobě i trochu dále.
Předchozí