Rovnou píšu, že já ani manžel se neživíme jako obchoďáci. Ale to co jsi napsala mi přijde dost sprosté. Co brání tvému manželovi, aby se šel živit jako obchoďák? Ve většině těchto firem mají jako jediné požadavky "komunikativnost, schopnost týmové práce a zaměření na výsledek". Co brání tvému manželovi (nebo tobě), aby se nechal vyhodit dveřmi a vlezl oknem, nechal si nadávat, prošel spoustou neúspěchů a jeho profesní prestiž byla níž, než prestiž popeláře, protože toho, na rozdíl od obchodníků přece potřebujeme. A proč si, poté, co se mu přece jen začne třeba dařit (což není pravidlem), nenechá závidět od svého okolí, že vydělává? A naopak, nezůstane bez příjmu např. v době nemoci, či špatné ekonomické situace ve státě, protože je zcela závislý ne na tom, jak dlouho denně pracuje, ale na tom, kolik toho prodá. Vím o spoustě lidí ze svého okolí, kteří si obchodem prošli v dobách, kdy byli bez práce ve svém oboru a když ji našli, vrátili se k nižším výdělkům a příjemnější (i když třeba fyzicky náročnější) práci. A myslet si, že pracuje jen ten, kdo se z práce vrací špinavý a fyzicky unavený je dle mého názoru hodně jednostranný pohled. Ano, jsou v životě mnoha lidí momenty, kdy se jim podaří přijít k penězům, o kterých se většině z nás ani nezdá, bezpracně. Ale většina běžných "kravaťáků" k nim, alespoň podle mého názoru nepatří.
Předchozí