Druhé dítě je menší finanční zátěž než první.
Není nezbytně nutné, aby dítě jezdilo na lyžák za 10 000, z naší celé školy jelo cca 20 dětí a ani na levnější tuzemský pobyt nejeli zdaleka všichni, ani ne tak z finančních důvodů, jako že prostě nechtěli, takže se ten, kdo na to nemá nemusí cítit až tak odstrčený.
Dětem se dá dopřát i vyžití , které nestojí až tak moc, jsou drahé kroužky - tenis, hokej , a levné , třeba u nás je florball, platí se 1000 Kč na celý rok, možné i na splátky.
Děti jsou schopné přijmout ledacos, když se jim to správně podá, nemyslím, že nepochopí proč nemají drahé věci a že se jim bude někdo posmívat, pokud jim rodiče budou budovat zdravé sebevědomí od malička. To ale znamená nebědovat doma celé dny, jak jsme na tom špatně a že ostatní mají všechno, asi si nakradou apod. (tím nereaguji na nic, co se tu psalo, jen znám takové rodiny. A pak jsou jiní, kteří mají možná míň ale našli způsob jak si dobře žít i tak). Pokud děti pochopí, že nemůžou mít všechno, co by chtěli, ale přesto můžou být šťastní, je to dobrá průprava pro život.
A pokud mají středoškoláci vyšší nároky, můžou přece jít na brigádu, ne?
Takže je asi nejdůležitější zvážit, co vlastně chceš - pokud chceš dvě děti, věkově blízko sebe, určitě se to zvládnout dá. Pokud chceš raději větší odstup, proč ne. Pokud jsi přesvědčená, že raději dopřeješ co nejvíc jednomu dítěti než se uskrovnit a mít dvě, taky dobře. Ale pokud toužíš po dvou dětech, z finančních důvodů se rozhodneš mít jen jedno ale budeš toho pořád litovat, to je podle mě špatně a představ si situaci, kdy budeš mít jedno dítě a věk, kdy už druhé nepůjde a vaše finanční situace bude taková, že byste ty dvě děti klidně mohli mít , nebude ti to pak dvakrát líto ?
Předchozí