Přidat názor k článku Dítě versus finance

Sice jsem nechtěla na článek vůbec reagovat, ale nedá mi to a přispěju také svoji troškou do mlýna, ale ne z pohledu rodiče, ale dítěte. Narodila jsem se do rodiny, kde jsme byli 4 děti (dnes 31, 30, 24, 23). Mít tolik sourozenců bylo v určitém věku super, v určitém věku otrava, ale tak už to bývá, že jsou v životě různé etapy a že se různě vyvíjíme a měníme názory. Dětství jsem měla skvělé, doma bylo o zábavu postaráno a hodně mě naučilo žít ve velké rodině. Otec pracoval různě jako řidič, bagrista apod. vydělával (v době mého narození) na tu dobu slušné peníze. Mamka dělala v kravíně zootechnika a měla asi půlku toho co taťka a pak samozřejmě mateřskou. Během doby, co byla mamka doma se dvěma strašími dětmi, postavili barák, v té době to šlo, spousta novomanželských půjček a tak. Když už jsme byli čtyři a nejmladšímu asi 2 roky, taťka onemocněl a skoro rok byl na neschopence, byla to doba, kdy se počítala každá koruna a uživit 6 krků z nemocenské a té almužny co se tenkrát dávala na děti nebyla žádná sranda, ale rodiče to zvládli. Pak bylo vše chvíli Ok než se otec rozhodl podnikat, začátky byly těžký a dodnes si pamatuju, že mamka neměla ani tu "blbou" korunu pro mě na ledňáka... Období nouze se opět překonalo a bylo chvíli dobře. Do doby, než mi onemocněla nejstarší sestra, bylo mi deset, jí sedmnáct, nikdy se nevyléčila a od té doby je s ní mamka doma až do teď. Opět se musela rodina uživit z jednoho platu, taťkovi podnikání nikdy moc nevynášelo, je šikovný, ale není obchodník. A co tím chtěl básník říct? Že člověk nikdy nemůže dopředu tušit, co všechno ho v životě potká a jak bude schopný se s tím vyrovnat. Že i když v mém dětství nebylo doby, kdy by si rodiče mohli dovolit koupit mi něco navíc, vzpomínám na něj ráda. Nemrzelo mě, že jsem nemohla jet na týden se školou na hory, stejně jsem nikdy nelyžovala, ale dopřáli mi jet o rok později na jeden den, takže jsem o ten zážitek nepřišla. Nevadilo mi nosit oblečení po mých sestrách, naopak mi přišlo fajn, že si mám jít kam vybírat (do jejich skříní). občas mě mrzelo, že jsme nejezdili nikam na dovolené, ale to nebylo z důvodu nedostatku peněz, ale proto, že taťka si jako podnikatel dovolený nebral, se segrou se pak už nikam moc jet nedalo. Toužila jsem po dovolené v čechách a po prvé k moři jsem jela až na gymnáziu, bylo to úžasné, ale nikdy mi nevadilo, že to bylo až tenkrát. Svůj první mobil jsem si koupila taky až na gymplu z peněz z brigády a o to víc jsem si ho vážila, co na tom, že všichni kolem mě ho měli už dávno. Od 16 let jsem chodila na letní brigády a naučilo mě to vážit si peněz, mohla jsem si za ně koupit značkový rifle a jiný věci, který pro mě ovšem měli zcela jinou hodnotu. Uznávám, že byly chvíle, kdy mě mrzelo, že já nemám Barbie ale "jen" Jessie, že nemám horský kolo, ale jen obyčko co taťka někde splašil, ale to byly všechno pomíjivý zážitky... Za rok mi to už bylo jedno. Měla jsem i jiná přání, ne jen ty drahý a ty levný mi naši moc rádi plnili. Měla jsem krásné dětství, ikdyž občas v nedostatku, vyvážené časem, kdy mi máma naslouchala, kdy mě chápala, pocitem, že jí můžu říct vše, aniž by mě zatracovala, ona věděla o každé mé lásce, o každém snu. A neposlouchala jen mě, poslouchala i všechny mé sourozence a chci říct, že si jí za všechno moc vážím, že jí za život který mi dala moc děkuju!!! Máma pro mě moc znamená a je mi úplně jedno, že jsem nemohla mít vše, jsem šťastná a vděčná za to, co jsem mít mohla!!! Maminko, mockrát děkuju!!!
Ať už se rozhodnete pro život s dostatkem peněz a jedním dítětem nebo pro život s omezenými penězi a dvěma či více dětmi, prosím uvědomte si, že vaše dítě nepotřebuje materiální statky, ale především lásku a pochopení. Já se nepřikláním ani k jednomu řešení, myslím, že každý by měl mít možnost se svobodně rozhodnout bez ohledu na to, jaké důvody ho k tomu rozhodnutí vedou. Jen jsem vám chtěla ukázat jeden z mnoha pohledů z "druhé" strany. Hodně štěstí!