Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Sice je tato diskuze již z počátku roku, ale i přes to jsem se rozhodla sem dát i náš příběh. Se synem cvičím od konce třetího měsíce díky predikci hlavičky do leva a také nechtěl pást koníčky - zvýšený svalový tonus. Začátek byl pro nás hrozný, jelikož jsme jen slyšeli, co všechno je špatně a že by mohl chodit o holích a pod., a navíc u toho malý křičel jak tur. Pak jsem si ale na rytmus a zátěž zvykla já sama, cvičila jsem s ním s klidem a pomalu na něj mluvila a on to začal zvládat líp, dokonce se u toho někdy i směje a brouká si. První měsíc jsem také neviděla žádné pokroky a propadala trochu panice, že je něco špatně, nicméně po konzultaci s terapeutkou mi bylo řečeno, že měsíc je málo a že to trvá i dýl a pak je najednou velký skok. Po třech měsících pase koníčky krásně, zvedá se vysoko na ručičky a u toho si hezky rovná hlavičku. Problém nám však zůstal v nožičkách. Tam máme furt velké napětí a malý je neumí dobře použít při otáčení na bříško (umí už od 4. měsíce) a při plazení, i když už od 4. měsíce si je dává do pusinky (začátek 5. měsíce - je v mnohém napřed, ale ne úplně dobře používá svaly). Bylo nám řečeno, že pokud nebudeme pokračovat ve cvičení, že by mohl chodit po špičkách. Opět jsem se ptala, jak to, že je toho po třech měsících pravidelného cvičení (3X denně) tolik špatně (nechala jsem si předvést i dobré vzory pohybu pro pozorování, co a jak se lepší) a doktor mi řekl, že špatné návyky se vyvíjejí spolu s dítětem. Tzn., že se dítě musí stimulovat neustále pravidelně dál dokud si ten základní pohyb nevezme za své. Základním pohybem myslím dobrou oporu o ruce a srovnanou hlavu do osy a protažení, protože z toho vše vychází. Cvičení tedy znamená neustále vracet dítě na začátek, kdy se učilo oporu o ruce a už i proto se to dětem nelíbí. Většina dětí tedy cvičí až do doby, než začnou chodit, aby se posychrovalo to, že budou chodit dobře. Cvičíme tedy dál a někdy i s velkým rámusením, ale ihned po cvičení se malý zase rozesměje a když ne, dám mu bylinkový čaj a hraju si s ním nebo ho uspím (měli jsme i období, kdy na mě celé dny nevrle křičel a nešlo nám večerní uspávání, ale stačilo ho tak třikrát denně uspat přes den a vše se upravilo - buď je spáč nebo ho cvičení tak unavovalo), pak už je zase dobrá nálada. Po té psychické stránce věřím tomu, že je to pro miminko zátěž, ale snažím se to vyrovnávat, co to dá. Hodně záleží na tom, co cítíte vy sami při cvičení a čím větší je váš klid, tím klidnější bude i miminko, když ne při cvičení, tak aspoň po něm. Ale to je jen má zkušenost. Cvičení je tedy v mnohém individuální a nikdo vám neřekne, kdy bude dítě v pořádku. Ono vám dokonce ani nikdo neřekne, jestli bude opravdu v pořádku i se cvičením, protože prý i když se cvičí, může pak šmajdat nebo kulhat apod. Teď mám ale radost, že u plazení konečně začal pořádně krčit nožičky (tedy střídavě našlapovat) a je sám spokojenější, že se rychleji a lépe dostane, kam chce:)