Přidat názor k článku Dítě versus finance

Ahojky, tohle je vcelku dobrá teorie, ale nějak si neumím představit, jak by to vypadalo v praxi. Vyřizování hypotéky mám ještě v živé paměti a kdybych tam přišla s tím, že nejprv chci hypotéku na velký byt, pak se přestěhuju, pak pronajmu malý byt a pak začnu hypotéku splácet .... No úřednice by se bohužel umlátila smíchy.
My jsme to museli vyřešit tak, že jsme složili nějakou akontaci (vy byste zřejmě museli prodat tu chalupu). Manžel měl na výplatní pásce napsáno 10 000 hrubého, což bance (česká spořitelna) samozřejmě nestačilo a tak doporučili, ať k úvěru přizveme rodiče. Naštěstí tchánci byli natolik ochotní, že se za nás zaručili. Jejich jméno nikde v papírech od bytu nefiguruje, ale zaručili se jakoby za to, že když nebudeme mít peníze na splátku hypotéky my, tak to zaplatí oni. Vím, je to pro ně velký závazek a na tolik let, ale jinak (myslím finančně) nám pomoci nemohli, tak pomohli alespoň tak.
Dnes se byty staví už pomalu v přírodě, tak kdybyste prodali chajdu, přesvědčili jedny z rodičů (musí to být oba dva, pokud jsou manželé) a pořídili si 2+1 někde na kraji města.... mimimu by snad nic už nestálo v cestě. A váš syn by se v garsonce s rodiči a miminem asi opravdu trápil. Nám ta česká spořitelna opravdu vycházela vstříc a to pro ni nejsme žádní super klienti. Ani jsme tam neměli účet. Se vším pomohli, poradili, vyřešili. Prostě i jim šlo o to, abychom tu hypotéku dostali. Kdybys chtěla vědět podrobnosti, písni mi na maila, ju ? Zdravím, Zuzana