Mno, z pohledu mě, jako "dítěte" to je asi takhle: Nenávidím, když rodiče schválně mluví nahlas, abych to slyšel a baví se o mě, nebo přijdu do kuchyně, matka je nasraná a místo toho, aby mi řekla, co ji sere se na mě dívá odporným pohledem a nevím co čeká. Tak jí říkám, ať mi to řekne, co se jí nelíbí a nezírá na mě furt. (to ona by jinak celou dobu ze mě nespustila oči a probodávala mě pohledem) Teď si říkáte, jak sjem hrozný syn a podobně.. Hrozný v každé případě jsem, protože jsem ve svých 18ti letech nepoddajný a nehodlám se nechat "vychovávat". Můj mladší bratr je chudák, matka ho v jeho 13ti letech stále uspává a on si hraje na děcko. Někdy schválně šišlá, furt se k ní tulí, aby si vylepšil konto a mohl zase dělat bordel. Furt nechodí do školy, matka mu uklízí pokoj a mě těpe za to, že mám bordel na stole:). Každopádně jsem se z odborných kruhů, když jsem takhle jednou líčil situaci u nás doma dozvěděl, že mí rodičové praktikují "živelmou výchovu". To je asi tak, že hasí oheň, až když už fakt hoří barák, anebo jen tak impulzivně "polejou sporák". K dětem se proboha chovejte přirozeně, opakují, přesně vaše chovnání. když budete upřímní, citliví a nebudete je otravovat, sami přijdou. Když nebudete dělat z ničeho vědu, budou vám všechno říkat. Hlavně se vyvarujte přístupu zaměstnanec -zaměstnavatel, nebo učitel -žák. Je to špatně. Mí rodiče si myslá, že mají vždy pravdu. Hlavně otec, ten je syndrom "poslední spravedlivý". Toho se vyvarujte.
Předchozí