Přidat názor k článku Jak zdolat nespavé dítě

Vydržte, vydržte, ale na to, čeho chcete, dosáhnout, musíte svého miláčka zvyknout. Každé malé dítě se cítí bezpečně, když se setkává se situacemi, které dobře zná. Pokud se opakují v přibližně stejnou denní dobu, ještě lépe. Proto stále vyžaduje to, nač si zvykl. Myslím, že veškerý optimismus a víra v léčivý čas končí právě s tímto faktem.
Objevování světa a nových situací je třeba vyhradit dobu na hraní a v raném věku asistovat při všem. Čím déle bude čekat na to, že se to upraví, tím více upevněný bude zvyk, či zlozvyk (jak chcete). Přesně jako v úvodním příspěvku, musím konstatovat, že se nám nerodí žádní "živočichové", ze kterých my svou báječnou péči tvoříme lidi. Rodí se nám človíčkové s kompletní výbavou mozkových buněk, které se postupem času učí používat, ale také už jim a nám všem, jenom odumíraní, žádné nedorostou. Jsou to filutové a zkouší, co mamka s taťkou, případně sourozenci vydrží. Opravdu není na škodu dát laskavě a láskyplně najevo autoritu. Už několikrát jsem zmínila svoji kamarádku s o měsíc starším hošíkem, který se do nedávna budi co dvě hodiny ve dne i v noci. Poté, co dala na mou radu a tatínek se v noci přičinil, protože ona desetiminutový pláč považuje za nesnesitelný, drobek spí šest hodin po koupání a dále po třech hodinách. Ve dne pokračuje v klasickém tříhodinovém režimu. Možná je to věkem a srovnání s mým o měsíc madším synkem neobstojí, ale rozhodně udělal velké pokroky, protože podle mého názoru byl v podstatě stále ve stavu polospánku tak jako novorozenci. Aktivní bdění a hraní mu nyní pomáhá lépe usínat, ale také usilovnějí papat. Vím, že řada maminek mě bude považovat za necitu, ale problémy s nočním buzením považuji v 90% za zlozvyk, za který si rodina může sama. Opravdu jen malé procento dětí nemá potřebu spánku. Tak jako tak - vydržte - a je na vás, pro co se rozhodnete.