Přidat názor k článku Všechno se změní, když přijdou děti!

Ahoj Ivano,

myslím si, že výraz "krajně nevhodné" je příliš silný. Já jsem sdílela jeden pokoj se svým starším bráchou až do 23 let a taky jsme to přežili, ba co víc, dokonce jsme zůstali oba duševně zdraví :))

Nemůžu říct, že bych nikdy nezatoužila mít vlastní pokoj, ale podobně jako já na tom bylo 90% mých spolužáků, kde taky vzít v paneláku dva pokoje pro děti?! A možná právě proto, mi to nikdy nepřipadalo nějak zvláštní či nevhodné. Jako malé mi to nevadilo vůbec, v pubertě mě to mírně štvalo a když jsme oba začali randit, šlo jen o kompromis a toleranci na obou stranách. Dokonce jsme žili v době bytové krize v tomto pokoji oba i se svými partnery a to byla teprve ta správná sranda! Prostě šla jedna dvojice "spát" o hodinku dřív a druhá měla k dispozici i jiné prostory v bytě (jen pozor na putující, žíznivé rodiče). Vážně to nebyl výrazný problém, dokonce nám ze začátku, po přestěhování do vlastního, bylo s manželem smutno, najednou jsme měli až moc soukromí :)

V současné době máme dům, pro dvě děti by tu vlastní pokoj byl, ale my plánujeme tři, a tak stejně ještě nevím, jak to později vyřešíme. Zatím máme jednoho skřítka, takže času dost :)