Navíc teda kvituju, jak k tomu přistupuješ zodpovědně - vůbec by mne nenapadlo řešit, co bude mít syn, až tu nebudu. Vzdělání pokládám za samozřejmý, pokud na to intelektuálně bude stačit a bude mít chuť, tak se v rámci možností postarám, aby dostal to nejlepší možný, ale nějak to nespojuju se svojí existencí na tomto světě...
Pokud se dožiju aspoň statisticky průměrnýho věku, tak synovi bude v době mý smrti tak cca 45, to už bude sakra dlouho samostatnej a pravděpodobně bude mít i nějakou svoji rodinu, přátele... já mu nemíním strkat nos do života ještě na smrtelný posteli, jakmile bude mít ukončený vzdělání, tak se prostě BUDE MUSET starat sám o sebe a preventivně ho na to upozorňuju už teď. :o)
Předchozí