Ahoj Hakunine,
to jsou dost přesný postřehy. Připomnělo mi to moje pocity v pubertě, hlavně z učitelek, doma to bylo po téhle stránce převážnou většinou v pořádku.
Ze spousty dospělých jsem cítila podceňování. Člověk ale už v těch 14 - 15 zpravidla uvažuje jako dospělý, jen ty zkušenosti mu chybí. Moc mi pomohl v mém životě můj dědeček, který ve mně v patnácti neviděl puberťačku, ale dámu. To je pak hodně zavazující - někoho takového přece nemůžeš zklamat :o)). Ale už hodně malé děti vycítí víc, než si je řada dospělých ochotná připustit.
Souhlasím s Tebou, že je věci lepší řešit na rovinu a ne manipulací, a k tomu ještě průhlednou. Platí to i mezi dospělými, ony ty uražené pohledy zpravidla nefungují ani tam. Máma určitě není dokonalá, ale jednak i dospělí občas bývají poučitelní ;o)), jednak Tě to zase osvobozuje v tom smyslu, že ani Ty si nebudeš muset vyčítat, že jsi nedokonalý.
P.S. Věci, které mi doma trochu vadily v těch osmnácti (ale opravdu jen malilinko) se teď po víc než deseti letech úplně srovnaly, jsem sama máma a mám zas jiný úhel pohledu. Ale jak říkám, u nás se nemanipulovalo ani neprovozovaly jiné nečisté praktiky :o))
Předchozí