Přidat názor k článku Dítě versus finance

říkalo se. Ale už asi neříká.
Zuzana o něco níž napsala:
"Pokud žije osmičlenná rodina ze sociálních dávek, je téměř jisté, že děti žijí v chudobě. Jsou to otrhané, vyhladovělé chudinky. Nejen že nemohou chodit na žádnou zájmovou činnost, ale pravděpodobně se musí doma starat o mladší sourozence, aby ta rodina fungovala alespoň na nějaké nejzákladnější úrovni. Je mi těch dětí líto. Toť vše."
Máme tři děti, a už leta žijeme na hraně životního minima. Když jsme se s manželkou bavili o tomto článku, uvědomili jsme si, že s každým dalším dítětem naše životní úroveň o něco stoupla. Přotom jsme se obávali pravého opaku :o).
Starší děti se opravdu starají o toho mladšího, ale nejsou to chudinky, spíš dobře informované mladé slečny. Mají tolik zájmů, že to sotva stíhají, akorát to nejsou zájmy vyžadující desetitisícové dotace. Z toho, že jsme otrhaní si nic neděláme, když o něco jde, oblečeme si prostě sváteční šaty :o) - ale to už si fakt dělaám srandu. Nakonec tohle píšu na notesu přes slušně rychlé připojení. Celé je to prostě o tom, kde člověk ušetří a kam vrazí peníze. Nikdy jsem neviděl moře, ani děti ne, ale přesto nás to sociálně nesnižuje - leda v očích hlupáka.
Co jsem ale hlavně chtěl říct: člověk se bojí toho, co nezažil. Už nemáme strach z toho, co by se stalo, kdyby jsme měli další dítě. Nestalo by se totiž nic zvláštního. Možná by jsme si dokonce polepšili :o)
Pokud se někdo usadil ve vyšší životní úrovni a teď teprve uvažuje o dítěti, logicky vidí, jak s tou úrovní půjde dolů, a dvě nebo dokonce tři děti mu už připadají jako naprostý propad do bídy. Vidím to u mladších kolegů v práci. Co na to jen říct, aby to nevyznělo moralisticky? Třeba NEBOJTE SE, I TAK SE DÁ ŽÍT!
A kdyby to moralistické být mělo, tak třeba tohle: nebojte se, i když budete mít málo dětí, až zestárnete a vaše úspory sežere inflace, moje děti vás nenechají třít bídu. Alespoň tak se je snažíme vychovat.