Je mi 27, jsem vdaná, vydělávám kolem 15 000, manžel 20 000 čistého. Dítě nemáme z finančních důvodů. Zvládli bychom to, určitě.Ale za jakou cenu? Vyrůstala jsem ne zrovna v chudobě, ale tak na hranici.Na základce to ještě šlo, i když třeba na lyžák jsem nejela. Nechtěla jsem. Tak to brali rodiče. Ale proč? Byly mi nabídnuty předpotopní lyže od známých.O oblečení raději nemluvím. Tak jsem prostě raději nechtěla jet. Když jsem potřebovala nový boty, vzala mě máma na tržnici-byla smutná, protože věděla, že tam se mi nelíbí žádný. Když jsem chtěla něco slušnýho, peníze jsem si musela opatřit sama. Nechci psát jak, ale nic moc to nebylo. Nechci, aby takhle žilo mý mimčo. Já jsem byla dítě, který nepotřebovalo a nechtělo to nej, protože vědělo, že to stejně nedostane.Od doby co jsem se osamostatnila, nekupuji točený salám a k obědu dělám pro dva lidi třeba šest řízků. Bez brambor. Máme na to, tak si to užijeme. Už se nechci vracet do dětství. I když moji rodiče by řekli, že to zvládli a nežili jsme si špatně...
Předchozí