Lindo, tohle je vážně spíš na psychologa. Asi Ti v dětství bylo natolik nedobře, že si teď neužiješ ani to, co je pro stovky lidí úplně OK. My si sice nedáváme šest řízků na dva lidi k obědu bez brambor, ale dá se to. Někdy to finančně skřípe víc, někdy míň, ale musím říct, že bych žádné výlety k moři za mého syna nevyměnila. Máš pravdu. I já bych to moře (i když jiné než Ty) ráda viděla. A náš syn je smutný, protože k moři (zatím) nemůže. Ale nikdo nemůže všecko. I ti nejbohatší mají zpravidla nějakou bolest, jejíž zahojení jim zůstává navěky zapovězeno. Pokud jde o hmotné vyžití, jen ti opravdu nej, NEJbohatší si mohou dovolit opravdu vše, po čem touží. Tj. - syn nemá moře (jak říkám ZATÍM), ale má výlety, výstavy, knížky, hry, občas i divadlo, kino. A představ si, když jsme mu z ekonomických důvodů koupili levnější brusle (skořápkové, aby dýl vydržely), byl hvězdou ve třídě, protože všichni měli tkaničkový, a ty jeho se jim moc líbily:-)... Jinak se snažím, aby byl co nejmíň "nápadný". Batoh od Topgalu, penál se sporťákem od Emipa, oblečení teď momentálně na mimi bazaru nebo z výprodejů...
Ty máš v současné době drahé jídlo, drahé dovolené atd. Ale jednou třeba pocítíš, a nejspíš to nebudeš chtít přiznat ani sobě, natož veřejně, tu bolest v srdci - "a co já, kde jsou ty malý teploučký dlaně, který mě měly hřát, a ta malá našpulená pusinka, která mi měla říkat - mami, mám tě rád". Protože tohle se stává, ne že ne, asi bys měla lepší to řešit dřív, dokud to ještě můžeš změnit...
Předchozí