Myslím, že ano, že to bude vzděláním. Resp., nerada bych se někoho dotkla, ale i inteligencí, a pochopitelně i povahou. Taky věkem matky. Hloubavý člověk víc přemýšlí o čemkoliv, ženy, které rodí později (třeba kolem třicítky), budou trochu opatrnější než maminy o deset let mladší. Čím vyšší vzdělání, tím větší přehled o problematice výchovy, zdravotních problémů atd.
Nerada bych se někoho dotkla, ale nemyslím, že by bylo až tak špatně, když se o něčem přemýšlí. Není samozřejmě dobré, když se to přehání, ale když se zase koná víceméně intuitivně, tak strašně moc záleží na tom, jaký člověk je počínaje povahou a konče výchovou. Pokud je skutečně od povahy obětavý, laskavý a dobrosrdečný, a rodiče jej vychovali všestranně bezchybně, včetně zdravého sebevědomí, je vše OK. Ale běda, když si člověk nese s sebou do rodičovství břímě nějaké výchovné boty - nízké sebevědomí, netolerance, pocit povinnosti nadměrného sebeobětování, vzor příliš úzkostné výchovy nebo výchovy příliš autoritativní atd. Tam je daleko lepší, když o své vlastní výchově víc přemýšlí - může se tak totiž vyvíjet a snažit se napravovat to, co zvoraly předchozí generace.
Kdybych se já konkrétně řídila tím, co mi bylo dáno výchovou, bez přemýšlení kopírovala rodičovský vzor, tak bych byla úplně v jeteli. Mnoho, mnoho věcí jsem vědomě dělala jinak. Není to ideální, ale řekla bych, že bych u syna s výchovným stylem mé mámy totálně pohořela.
Předchozí