Přidat názor k článku Dítě versus finance

Libiku,
nezažila jsem drastickou chudobu se dvěma dětmi, asi ani s jedním, i když těžko říct, protože o tom, co to je chudoba má každý jiné představy. Ono je to hodně o prioritách. Za sebe vím, že jsem adaptabilní na jakýkoli podmínky, zažila jsem dobu, kdy jsem fakt neměla ani na jídlo a přespávala po kamarádech, nicméně nebyla jsem z toho nijak traumatizovaná, prostě to tak bylo a bylo to docela fajn. Nic nemít znamená taky nemít žádný závazky, žádnou zodpovědnost. :o)
Ale když rozhoduju ZA JINÝHO ČLOVĚKA - tzn. za dítě - tak prostě uvažuju co nejvíc zodpovědně to v mým případě lze. Všechno se dá "nějak" zvládnout. Jenže já třeba nechci ani teoreticky připustit situaci, že by moje dítě - osoba, která je na mně závislá - měla něčím reálným trpět. Syna nerozmazluju, ale dělám mu ráda radost, jako všem lidem, ke kterým mám nějaký vztah. Nemoct dělat dítěti radost by mně osobně vadilo fakt hodně.
Jak píše Lída, na nějaký umytý okna a vypulírovaný podlahy já fakt kašlu, ale dost dobře nemůžu kašlat na to, že bych přivedla vědomě dítě do podmínek, kdy by se dělilo o nejlevnější jogurt se starším sourozencem. Může se stát cokoli, budu dlouhodobě nemocná (nedej Bože), klient nezaplatí (děje se často) a s jedním dítětem to vždycky nějak zpytlíkuju. Se dvěma - a jedním příjmem - opravdu blbě...
Navíc, ona tu v diskusi padla ještě jedna důležitá věc. Přivést na svět miminko je pro někoho ta nejkrásnější věc, pro mne je to jenom zodpovědnost a povinnost vůči osobě závislý, protože se neskromně domnívám, že umím i jiný věci než rodit děti. Chápu, že někdo to tak nemá a fakt je pro něj rození dětí super. Mám to prostě jinak. Mateřství mne kromě tý zodpovědnosti ničím moc nenaplňuje. :o)