Michale,
smysl života? Co to probůh je, smysl života? Lidský život je nahodile vzniklá změna genotypu, když se budeme držet Darwina. :o)
Pokud mne chceš navést na to, že děti jsou pokračováním nás samých, něco jako stupínek k nesmrtelnosti - sorry, nepovažuju své geny za takový zázrak, abych jím musela nutně zaplevelovat planetu. Proto jsem taky s dětmi ve svým životě jaksi nepočítala. :o)
Smysl života, když už to musí být, je pro mne prožít ho. Naplno. Co nejvíc poznat, co nejvíc vidět, co nejvíc užít. Máme na to od přírody (Pánaboha) v průměru 75 let, z čehož těch posledních 10 - 15 už kvalitativně nemusí být nic moc. Chci žít tak, abych v kterejkoli den mohla říct, kdyby přišel Smrť, že jsem z toho života něco měla. Že jsem ho neproflákala. :o)
Protože zcela logicky nevidím smysl vlastního života v nějakým jiným životě, nemám důvod mu svůj život obětovat. Já kupodivu nejsem tak sobecká mrcha, jak si tady zřejmě kdekdo myslí. :o) Jsem člověk, kterej nemá problém kdykoli s čímkoli pomoct, podržet, vyslechnout, jsem trouba, kterej sype žebrákům a doplácí za starý babičky nákup v krámě. Ale asi nejsem tak vysoko na žebříčku morálního vývoje, abych rezignovala na všechny svý potřeby kvůli KOMUKOLIV. To je jedno, jestli je to moje dítě, partner, nejlepší přítel. Vždycky budu nešťastná, když budu přivázaná za nohu. Kdekoli a u kohokoli.
Víš co, já ti řeknu, co je asi "smysl mýho života". Aspoň tak mi to obyčejně prezentujou lidi, který jsou mi blízko. Já jsem takovej dočasnej, putovní andělíček strážníček, kterej je rád, když pomůže, když udělá radost, prosvětlí dobrým skutkem něčí den či život - ale pak může zase jít. :o)
Stačí takhle? :o)
Předchozí