Monty, nemyslel on tím Michal spíš to, že když máš dítě a není hlavním smyslem Tvého života, že ho asi nějak šidíš, nemyslíš na něj, nedáváš mu to, co potřebuje včetně lásky. Že pro něj nedýcháš, že pro něj neskočíš do toho ohně, protože v první řadě myslíš na sebe, aby sis něco neudělala. Podezřívám Tě ale, že ač syn není, jak tvrdíš, smyslem Tvého života, stejně na něj myslíš, vymýšlíš ptákoviny pro jeho potěchu, a plameny bys taky ignorovala, až bys ho z toho ohně tahala... --- Je to zvláštní, já svého syna miluju, dejchám pro něj, snažím se, aby se měl dobře (psychicky a v rámci skromných možností i materiálně), vymýšlím kdejaký projekt pro zabavení dítěte a pro jeho dobrý rozvoj. A samozřejmě nevím, jak bych se zachovala, kdyby se ocitl v plamenech, ale upřímně doufám, že bych pro něj do toho ohně skočila... Přesto si troufám tvrdit, že ač víceméně JE mým smyslem života, přesto potřebuju od života ještě cosi jiného, cosi, co mi samo dítě poskytnout nemůže. Něco, co třeba hledám v knížkách, v expozicích zámků, v lese u potůčku, v nějakém obraze... Nemít toto, asi bych umřela. Tak co je to tedy ten "smysl života"?
Předchozí