Přidat názor k článku Dítě versus finance

Mirko,
jenže u mne je to tak, že do toho ohně skočím NEJEN pro syna. Skočila bych tam minimálně pro tři další lidi. Já nemyslím na to, aby se mi něco nestalo - pouze si myslím, že můj život nemá pro mne takovou cenu v tom, že bych ho neobětovala jako takovej. Neobětovala bych jeho kvalitu. :o) Dokud žiju, tak chci žít tak, jak mi to vyhovuje. Když bude třeba ho nasadit pro někoho, kdo mi za to stojí, tak to udělám. Ale nic mezi tím.
Řeknu ti to takhle - když jsem se synem, tak se snažím s ním být naplno. Je x věcí, který nás oba baví a který si můžeme vzájemně dávat, který nás oba obohatěj. Příklad - pojedeme na nějakej zámek nebo hrad, budu mu vyprávět o jeho historii, o tom, kdo tam straší, budeme se bavit o tom, co vidíme, třeba si tam zablbneme, dejme tomu se budeme klouzat v pantoflích po podlaze, dáme si pak někde kafe a džus atd. atd. Já teda nebudu myslet na to, aby se v první řadě bavil, počítám že není tak blbej, aby někam jezdil, když by nechtěl. Neplánuju mu žádný programy, ptám se ho, jestli někam chce nebo nechce, protože tahat ho někam, kde nechce bejt, podle mého názoru smysl nemá. Když řekne, že nechce jít na nákup do Billy, ale do Tesca, tak netrvám na tom, že půjdem do Billy, je mi to jedno; míst, kam bych ho nutila chodit je kromě školky minimum. :o)))
Na druhý straně, když jsem někde já za svejma osobníma věcma a manžel mi ve dvě ráno volá, ať přijedu, že ho bolí ucho, tak nepřijedu. Vím, že je tady manžel plus teta Alena, která má sama dítě, takže se určitě dokáže zachovat adekvátně v daný situaci. Neměním svůj program, pokud to není otázka života a smrti, což není téměř nikdy, že. Tak jsem to myslela. U mně není nikdo na prvním místě ani na druhým místě, jsou věci hlavní a vedlejší, jsou lidi který mám ráda víc a který míň, ale nijak je neseřazuju. Nikdo nevyčnívá ani nahoru ani dolů. :o)