V poslední době se hodně kritizuje, že PP u nás je spíše jakousi formou adopce. K tomu bych chtěla podotknout, že na vině nejsou jenom pěstouni. Do PP přicházejí i děti, které v původních rodinách těžce trpěly, byly týrané, zanedbávané, zneužívané, a které velice touží po tom mít mámu a tátu a domov - jenže do adopce jít nemohou, protože jejich právní situace to neumožňuje (+ žadatelé o adopci jen zřídkakdy jsou ochotni přijmout takto poznamenané děti - to je druhá věc). Kdyby se u všech těchto dětí mělo čekat na rozhodnutí soudu o jejich právním uvolnění, strávily by v ústavu dalších x let.
Problematika pěstounské péče a NVP u nás není zdaleka tak jednoduchá a průhledná, jak se může při zběžném pohledu zdát.
Předchozí