S tím uchem jsi mě skoro přesvědčila, nejde o to, že chudáček Stáníček, ale o to, že dokážeš v klidu v čemkoliv pokračovat, pokud víš, že ho bolí ucho. Opravdu s tím ani malinko nebojuješ, když si ho tak představíš, uplakanýho, malýho, sobě podobnýho? Fakt je ti to jedno, je-li zajištěnej? Nebo to v tobě je, ale dbáš na to, aby se o , řekněme "protistrana" dokázala z principu postarat?
Pokud tedy skutečně , ale opravdu položíš telefon a vypustíš okamžitě ucho z hlavy, tak jsi mě přesvědčila a jsi matka na baterie:), rp. tak trochu jiná maminka a už o tom pochybovat nebudu.:))
Předchozí