Přidat názor k článku Dítě versus finance

Nemohu nereagovat na článek Dítě versus finance. Tento problém jsem řešila před 5 lety, kdy jsem už měla 3 dospívající syny (16,15 a 13 let) a doslova se ve mně splašily hormony a zatoužila jsem ještě po benjamínkovi, abych si celé to dění kolem těhotenství a mateřství mohla ještě jednou pořádně vychutnat. Bylo mi už 42 let, a tak jsem neměla moc času na dlouhé rozmýšlení. Měla jsem v té době i slušně placené zaměstnání, kde mě to však po pravdě zase až tak moc nebavilo. I proto byla představa dnů strávených s miminkem tolik lákavá. Manžel to neřešil, vždycky toužil po dcerce, tak co kdyby to počtvrté vyšlo....
Jediný a zcela zásadní problém představovaly naše rodinné finance. Tři dospívající kluci, 1 na střední škole, to je pořádný zápřah, také jsme v té době žili z ruky do huby, upomínky za nezaplacené účty se řadily v pořadí naléhavosti. V té době činil rodičovský příspěvek 2552,-Kč a co navíc, možnost přivýdělku byla omezena na tuším 3480,-Kč (to už si přesně nepamatuji, ale vím, že maximální možný příjem matky na rodičovské dovolené byl cca 6 tis. Kč.) Bylo mi tedy jasné, že budu muset při dítěti pracovat a i tak to bude těžké. Naštěstí moje zaměstnání umožňovalo pokračovat v práci z domova, a tak jsem do toho šla. Od 3 měsíců syna (dcerka se nekonala) jsem jezdila 1x týdně do firmy, maminka mi tam kroužila s kočárkem a vozila syna na kojení, další práci jsem si brala domů. Malý byl ranní vyspávač, tak jsem vstávala po 5.h a sedala k počítači. Večer dělat nešlo, to zase usínal až okolo 22.h i později. Zkrátka jsem se moc a moc snažila, práci jsem si s sebou vozila i do mateřského centra (dělala jsem korektury na PC, pořídila jsem si starší notebook, abych mohla každou chvilku využít). I tak jsem se propadla na účtu a leckde zadlužila. Ale bylo to dobrodružství a já jsem to ubojovala a vyhrála. Přežili jsme 4 roky mé rodičovské dovolené a máme krásné 4 syny. Dnes jsem moc ráda, že jsem to tehdy riskla a spolehla jsem se na sebe a svoji píli. Kdybych byla "sralbotka", nikdy bych tohle čtvrté děťátko neměla. Teď je to takové sluníčko naší rodiny a je krásné sledovat, jaký k němu mají vztah ti dospělí habáni. Jak se díky němu naučili pečovat o kojence (často ho také hlídali) a batole a díky tomu mají porozumění pro malé děti a myslím, že budou skvělí tátové.
Takže - přežít se dá, ale je to skutečně volba mezi dítětem a značkovými hadry, když to hodně zjednoduším.
Držím palce, Irena a čtyři kluci