Přidat názor k článku Pěstounská péče je tvrdá práce

Ano, máme a znám i jiné pěstouny, kteří ty vztahy mají. K sourozencům, babičkám, někdy i rodičům, pokud důvody nestarání se jsou objektivní (nemoc) a není narušená citová vazba mezi dětmi a původní rodinou. Ty zkušenosti jsou různé, žádná idylka to většinou není.
Jinak mít pozitivní vazby k rodičům, kteří dítě týrali, je hrozně těžké, ale i přesto se o to snažíme. Čím jsou děti starší, tím víc vnímáme, že dokud nebudou žít v míru se svými rodiči, nedokážou být šťastní. Hrozná je oscilace mezi dvěma extrémy: moje máma je špatná, protože mi ubližovala x moje máma za to nemohla, to já jsem byla tak hrozně zlobivá, špatná a zlá, ona nemohla jinak. Tohle můžou s dítětem zpracovat jenom "jeho lidé", kterým může ubližovat, vykřičet na ně svoje úzkosti, milovat je a vracet se k nim, a přes všechny tyto výkyvy mít jistotu, že nebude opuštěno, zatraceno. V jedné pohnuté chvíli křičela naše pěstounská dcera "všechny vás nenávidím a nejvíc nenávidím matku!!!" a já jsem si říkala, kterou z nás má na mysli...