Přidat názor k článku Dítě versus finance

Já svoje děti vychovávám v tom duchu, že teď jsem tady pro ně a ony pro mě. Ale neočekávám, že se děti o mě postarají až budu stará nebo že se se mnou musí pravidelně stýkat po tom, co budou mít svoje rodiny. To už je jejich věc. Pokud budou potřebovat s něčím pomoci nebo poradit a já budu toho schopná, tak jsem tady. Pokud mě budou samy vyhledávat a mít zájem, tak to beru jako takový bonus od života ke stáří. Ale určitě nechci být pro ně závažím. A kdyby mi měly děti denně volat a denně být s nimi v kontaktu, tak to bych opravdu nechtěla. Nebylo by to přirozené a upřímné. Já chci mít později taky svůj klid, svůj život a svojí pohodu. A nechci se stát já něčí obětí a nebo naopak pro někoho závažím. Tu svobodu svým dětem dám, nechci je dusit. Samy pak přijdou na to, co jim nejvíc vyhovuje a co jim chybí. Moc ráda se s nimi budu stýkat, ale nesnesla bych, kdybych někomu z nich zavolala a poznala, že vlastně volám nevhod a že o to moc nestojí. Raději budu za maminku, která se od dětí nechá uhánět než obráceně.
Vidím to vlastně u rodičů manžela. Tam mám pocit, že oni chtějí mít svůj klid. Jezdí na chalupu, vnoučata si tam neberou, protože je s nimi moc práce. Raději chodí na grilování a zábavy. Prostě si chtějí užít. Z jedné strany je chápu, z druhé mě mrzí, že jsou tak chladní a trochu sobci, protože když si pak stěžují, že se s námi málo vidí, tak mi to nepřijde upřímné. Takže takový extrém já bych být nechtěla.