Tak ono se nejdřív dítě musí chtít a potom řešíš takový ty konkrétní věci ohledně financí, bydlení atd... Prostě si člověk musí vybrat, co chce a situaci tomu podřídit. U nás to např. zafungovalo tak, že manžel změnil zaměstnavatele a našel si lépe placenou práci, sice mimo svůj obor, ale jak on sám říká, nic není definitivní, takže je to jen dočasná záležitost, později se ke své profesi vrátí. Akorát je to otázka priorit, manžel je naštěstí v pohodě a nevadí mu se přizpůsobit se situaci. Takže na tvou otázku, jak to zvládáme? Celkem to jde. V penězích se sice netopíme, ale slušný bydlení a živobytí taky máme. Děti i my nechodíme oblečeni ze sekáče (jinak já proti tomu nic nemám), v jídle si taky vybírat můžeme - opravdu nemusíme jíst potraviny "v akci - se slevou" atd., fakt nejsme žádný socky :) Na život s hypotékou jsem si taky zvykla, časem to člověku ani nepřijde, obzvlášť když na to bydlení, které chceš, nemusíš čeka roky. Kdysi, když jsem měla jen jedno dítě, tak jsem to řešila taky, taky mi přišlo, že když půjdu na mateřskou a nebudu vydělávat, že naše životní úroveň dost klesne. Ale nemůžu říct, že bychom nějak strádali. Takže takový ty řeči typu ONO SE TO NĚJAK UDĚLÁ, ty já jsem taky nesnášela, ono je to spíš tak, že si to člověk musí zařídit sám, je dospělý, musí si umět poradit. Dost to záleží na chlapovi a na jeho příjmech. Pokud nechce slevit v ničem on, je všechno o hodně těžší.
Předchozí