Zase se připojím,už jsem sem psala,ale stejně...Měli jsme tři malé kluky,když jsme sehnali dům na splátky.Taky jsme měli strach,jestli ho splatíme.A víte co?Šlo to rychleji,než jsme všichni čekali.Místo sedmi let splácení jsme to stihli za čtyři.Jasně,každá volná koruna šla do oprav.Mít dům taky něco stojí,ale děláte si na svém a pro sebe.Když jsme všechno dodělali k obrazu svému a finančním možnostem,zjistila jsem,že čekám čtvrté dítě.Manžel váhal,ale já bych za něj duši dala.Stejně by mu to nebylo nic platné.Po tolika letech dřiny to byl opravdu bonus lásky pro štěstí.Teď je nás v chaloupce šest a i když kupuju laciné plínky,pokud by se malá jakkoli oprudila,přejdu z fleku na dražší.I se čtyřmi dětmi se dá slušně žít.Jak na můj příspěvek kdosi reagoval,že koupíme asi lacinější maso a v menším ,tak to pozor.Čas od času se koupí půl prasete a nacpe se mrazák.Rozhodně se neživíme jen párky a bůčkem.Máme velkou zahradu a i když malá ničitelka vytrhává místo plevele i užitečné rostlinky,napěstuji jim každý rok spoustu zeleniny,aby se mohli jít napást,jak s oblibou říkají.Nejsem matka roku,ale ve svých 33 letech si myslím,že jsem prožila dost.Dítě se opravdu nerodí pro peníze.Doba je zlá,všechno stojí peníze,ale ty dětské rozzářené oči vám žádná kupa peněz nevynahradí.A ještě chci připsat,že manžel nevydělává bůhví jaký obrovský peníze.Dělá jednoduše ve družstvě.A kluci mají mobili i nová kola.Nikdy nebudou moct říct,že jsme je o něco ošidili.Alespoň se snažíme,aby to tak bylo.Promiňte román.
Předchozí