Přidat názor k článku Dítě versus finance

Michale, mám to podobně, jako Monty - za vlastní rodinné příslušníky spíše žehlím průšvihy a pomoc a oporu hledám u přátel. Když jsem několikrát neměla kde bydlet či když jsem potřebovala půjčit ty zmíněné peníze, nejčastěji mi pomohli právě přátelé. Mám také velmi dobrý vztah s mladším bratrem, bojovali jsme vždy spolu a jeden bez druhého ani ránu. Zvláštní je, že každý z nás má na materiální zabezpečení jiný názor - on hrabe, hrabe, hrabe, šetří, buduje, aby případným potomkům zajistil přijatelnější a radostnější dětsví, než jsme měly my. Já, jako nevyléčitelný idealista, považuji za důležité úplně jiné věci. Ano, není lehké být dítětem z ne příliš zajištěné rodiny - dalo mi to ale houževnatost a vytrvalost, motivovalo mě to do vzdělání a naučilo mě to, že člověk prostě nemůže mít všechno. Hromadění majetku mi nic neříká, nerada se obklopuji krámy a když už peníze do něčeho vrážet, tak rozhodně ne do značkových hadrů. Nutno dodat, že jsme oba spokojení tam, kde jsme. Druhá věc, se kterou s Monty souhlasím je, že děti by se měly vést k samostatnosti - švagrovi matka stále dělá svačiny a kupuje slipy, je mu 26 a dle mého názoru, je to chudák, který své vrstevníky, díky ní, nikdy nedožene.